MUZEUM LETECKÉ A VOJENSKÉ TECHNIKY
Nadace letecké historické společnosti Vyškov
(Stav ke dni 19. 5. 2006)

19.5.2006 jsem se vracel ze služební cesty ze Slovenska a protože jsem předpokládal, její ukončení v brzkých odpoledních hodinách, naplánoval jsem si malou "zajížďku" k jednomu zajímavému objektu, který jsem pojmenoval "Silniční letiště". Pojedete-li z Brna směrem na Olomouc, po rychlostní silnici R46 za vyškovem narazíte na zajímavý úsek. Dvouproudá silnice v každém směru není uprostřed oddělena zeleným pásem se svodidly, jak bývá obvyklé na rychlostních komunikacích ale tvoří jednolitý celek. Svodidla chybí na obou stranách silnice a jízdní pruhy dělí jednoduchá "drátová" svodidla. Povrch silnice je znatelně kvalitnější, na silnici se netvoří žádné "koleje". Ano, jsme na dráze tzv. záložního vojenského letiště Vyškov. I když toto "letiště" bylo překvapivě postaveno již po revoluci, plány zcela jiště pamatují varšavskou smlouvu.

Délka rovného úseku přesahuje úctihodných 2,5 km, a šířka cca 25m. Pro srovnání vojenské letiště Čáslav disponuje plochou o rozměrech cca 2,4km. Nutno ovšem podotknout, že šířka drah běžných letišť bývá přez 50m, čehož "silniční letiště" nedosahuje. Musíme si ovšem uvědomit, že návrh zcela jiště počítal s touto plochou jako se záložní a jistě měla být postavena tak, aby unika pozornému oku "nepřátelských" družic. Mě však více než samotné letiště zajímalo Muzeum letecké a vojenské techniky, jehož poloha je na snímku zobrazena šipkou: (levý obrázek - vpravo je detail)

Vstup do muzea se nachází z obrácené strany, než je rychlostní komunikace. Z rychlostní komunikace není možné sjet k muzeu rovnou (pojížděcí dráhy na odstavné plochy obsahují zákazy vjezdu a závory) a je tak nutno při cestě z Brna sjet z rychlostní komunikace již u Vyškova,  nebo ještě lépe pokračovat po rychlostní komunikaci (přejet letiště - letadla jsou ze silnice vidět po levé straně) a cca 2km za letištěm sjet, přejet rychlostní komunikaci a vrátit se zpět po obyčejné silnici. (Vyhnete se tak bloudění Vyškovem a prakticky nemáte šanci zabloudit)

Ačkoli WWW stránky muzea říkaly cosi o otevírací době pouze o svátcích a víkendových dnech, (o prázdninách slibují i všední dny mimo pondělí) v pátek odpoledne bylo patrně díky krásnému počasí otevřeno. Za 50 chechtáků (kč) (a foťák to měl za 20) Jsem vpuštěn do objektu a ponechám svému osudu. Nádhera.

V pravé části výstavní plochy (při pohledu na družicový snímek) je několik přístřešků. V jednom z nich jsou vystaveny "vykopávky", tedy části letadel převážně z druhé světové války, které členové nadace vykopali. Další přístřešek ukrývá pohonné části letadel, tedy převážně motory, reduktory vrtulníků, ale bylo zde k vidění například i jakési pozemní světlo, tvořené několika šikmo uloženými výbojkami. Některé exponáty bohužel neobsahují žádný popis, a tak jsem se mohl jenom domnívat, z jakého letounu, či k jakému účelu původně sloužily.

	Pístový motor Švecov AŠ-82V. Teto 14ti válcový, dvou hvězdicový motor o výkonu 1250kW poháněl např. vrtulníky MI-4 a dvoumotorový, dvourotorový těžký vrtulník YAK-24.
	Bezejmenný exponát v řezu. Patrně se jedná o úhlový reduktor ocasního rotoru. Bohužel celá řada exponátů zde takto byla bez jakékoliv zmínky o stroji ze kterého pochází či bližšího popisu.
	Řez reduktorem nosného rotoru vrtulníku MI-4.
	Turbohřídelový motor GTD-350 o výkonu 274 kW. Tento motor, který byl dán do sériové výroby v roce 1964 poháněl vrtulník MI-2.
	Další exponát bez jakéhokoliv popisu. Identifikuji jako turbohřídelový motor TV2-117 o výkonu 1267 kW, který poháněl vrtulníky MI-8. V pozadí se krčí další motor, logicky by to mohl být TV3-117, ale stoprocentně identifikovat se mi jej nedaří.

Na zbytku výstavní plochy se nachází celá řada letounů a vrtulníků v nejrůznějších modifikacích, včetně jejich výzbroje. Expozici doplňují nejrůznější vozidla, včetně některých letištních vozidel. Přestože nás zajímají hlavně vrtulníky, dovolím si uveřejnit i pár obrázků létajících "věcí", které dle mého názoru nejsou tak zcela známé:

Vlečný terč KT-04. Startoval ve vleku za letounem L39 na pomocném podvozku (je na snímku pod terčem) ve vzdálenosti cca 150m. Ve vzduchu jej pilot vlečného L39 mohl odvinout až na vzdálenost 1,5km a střelby mohly začít. Terč byl vybaven elektronickým zařízením, které registrovalo průlety střel v jebo blízkosti. Před přistáním jej pilot vlečného letounu navinul zpět a na vhodném místě vypustil. Terč přistával pomocí padáku na jakýsi airbag, který si vezl sebou. V případě přestřelení lana byl přistávací padák vypuštěn automaticky.

Tu-143 (VR-3 Rejs), bezpilotní průzkumný prostředek určený k taktickému průzkumu v malých výškách do hloubky 70km. Pochází z konstrukční kanceláře A.N.Tupoleva. Stroj o startovní hmotnosti 1230 kg mohl po dobu letu 13minut provádět fotografický, televizní nebo rádiový průzkum. Dolet stroje startující pomoci přídavné rakety na pevná paliva a poháněný motorem o tahu 5.8kN byl cca 180km při rychlosti stroje 875-950km/h. Přistání probíhalo relativně složitě. Stroj byl nejprve zpomalen brzdným padákem, který byl posléze odhozen a vypuštěn přistávací padák. Uchycení přistávacího padáku se po úplném zbrždění přesunulo ze zádi do těžiště stroje, čímž se stroj ustálil v horizontální pozici. Samotné přistání probíhalo na tříbodový podvozek, před přistáním byl dopad zpomalen pomocí brzdného raketového motoru, který byl odpálen pomocí senzorových tyčí. ČSLA disponovala celkem 24 těmito stroji, z nichž polovina byla po rozvodu předána na Slovensko. Na území ČR nikdy nelétal, v roce 1995 vyřazen. (Díky B. za identifikaci)

A nyní k vrtulníkům, které jsou k vidění. V době mé návštěvy zde byly k vidění Mi-1, Mi-2, Mi-4, 2x Mi-8. Jeden vrtulník na výstavní ploše zcela evidentně chyběl. Porovnáním ze snímků zveřejněných na tomto serveru z roku 2002 chybí Mi-4 trupového čísla 4139 ( foto z www.airliners.net ), jeden ze dvou vrtulníků tohoto typu, které zde byly vystaveny.

Zcela evindentně v nejhorším stavu byl i nejzajímavějsí z exponát z vrtulníků - vrtulník Mi-4AB, trupového čísla 0599. Stál osamoceně od hlavní výstavní plochy. Poháněn je motorem o výkonu 1250kW, 4 listý nosný rotor o průměru 21m. Hmotnost prázdného vrtulníku 5390kg, maximální 7550kg, cestovní rychlost 160km/h, maximální 210km/h. Dolet s 11 cestujícími cca 250km. První let typu Mi-4 se uskutečnil v roce 1952.

Mi-8, poháněn dvojicí motorů TV2-117 každý o výkonu 1120kW a pětilistým nostým rotorem o průměru 21.29m. Původní prototyp vzniklý vývojem z typu Mi-4 poprvé vzlétl v roce 1961. Byl poháněn jedním motorem AI-24V o výkonu 1390kW, a měl čtyřlistý hlavní rotor. Až rok později dostal dva motory TV2-117 a v roce 1964 rotorovou hlavu odvozenou od většího Mi-6 a pětilistý rotor. Hmotnost prázdného vrtulníku 7260kg, maximální 12 000kg, cestovní rychlost 200km/h maximální 230km/h. Dolet cca 500km. Nástupcem typu Mi-8 je verze Mi-17, který má výkonnější motory TV3-117, ale stejné rozměry a vzhledově je prakticky identický. Od Mi-8 je snadno rozpoznatelný umístěním vyrovnávacího rotoru na levé straně ocasního nosníku.

Vystavený Mi-8, trupového čísla 0818. Vyroben v roce 1975. Sloužil u 31. smíšené letky velení a průzkumu Bechyně VÚ 6810. Před tím v Prostějově. Od roku 1990 do 1993 slouží v Plané u LZS. Od roku 1995 exponátem muzea.

Mi-8, imatrikulace OK-FXE, společnosti Aerocentum. Původně LSK-931 (DDR), 93-17 (D)

Mi-2, poháněný dvojicí motorů GI-350P, každý o výkonu 330kW. Průměr rotoru 14.5m, hmotnost prázdného vrtulníku 2380 kg, maximální 3550kg. Maximální rychlost 210km/h, dolet 420 km. Prototyp vzlétl v roce 1961. Vystavený exponát trupového čísla 2745 dovezen v roce 1987 a sloužil u LZS. (raketomety JRRO-130, zachycené na snímku pocházejí z chybějícího MI-4, tr. č.4139)

A nakonec Mi-1, poháněný pístovým motorem Ivčenko AI-26V o výkonu 423 kW. Průměr rotoru 14.34m, hmotnost prázdného vrtulníku 1798kg, maximální 2196kg, Maximální rychlost 200 km/h. Dolet 1450 km. Vystavený kus je trupového čísla 6017. Ze snímků na www.airliners.net by v muzeu měl být i Mi-1, trupového čísla 4005, v době mé návštěvy zde však nebyl.

Závěrem ještě pár letadel. Pokud pojedete okolo doporučuji nevynechat návštěvu tohoto koutku nedávné minulosti. Některé exponáty by si jistě zasloužily větší péči, sem-tam dofouknout pneumatiky, doplnit popisy, ale i tak je expozice nepochybně zajímavá. Do některých letadel lze i nakouknout přistavenými schůdky a představit si, jak se asi cítí pilot, zavřený v trpasličích kokpitech jinak velkých strojů.


Před návštěvou doporučuji ověřit provozní dobu muzea a nenechat se odradit zavřenou bránou. V areálu se můžete pohybovat víceméně bez omezení, hrazení okolo letadel se sice snaží návštěvníky "usměrnit" ale cesta Vás mnohdy po chvíli překvapivě dovede k témuž hrazení ale z druhé strany. :-) V době mé návštěvy jsem byl po dobu zhruba dvou hodin jediným návštěvníkem a měl jsem tak jedinečnou příležitost si všechno důkladně a v klidu prohlédnout.

Zdeněk Vrba